O knize: 1994 / Andre Castelo nazval druhou část knihy o Josefíně "císařovna, královna, vévodkyně." Toto období jejího života začíná šťastným obdobím – Josephine dostává Impérium jako dar. Ale velmi brzy se ukáže, že „trůn tě činí nešťastným“: Napoleon se rozchází s tou, bez níž předtím nemohl žít ani den, brilantní císařovna bude nazývána „chudák Josephine!...“. To je osud ženy, „krásné v radosti i ve smutku“. Zda byl tento osud šťastný nebo neúspěšný, posoudí čtenář Z Napoleonových dopisů Josephine: „Nikdy jsem neměl den, kdy bych na tebe nemyslel. Nebyla noc, kdy bych tě nedržel v náručí. Nikdy jsem nepil čaj, aniž bych proklínal slávu a ambice, které mě odsoudily k odloučení od dámy mého života. V houfu věcí, v čele vojsk, v táboře - všude, má okouzlující Josephine jediná kraluje v mém srdci, zaměstnává mou mysl, pohlcuje mé myšlenky." "...Tisíce, tisíce polibků, něžných jako moje lásko!" "...Tam, kde je moje Josefína vedle mě, už o Napoleonovi nic nevidím: "A přesto ho, bůhví, miluji víc než život sám..." Napoleon o Josephine: „Nikdy jsem tolik nemiloval jedinou ženu.»